Rozhovor

Bc. Janě Dörflové jsme položili několik otázek ohledně její umělecké tvorby a zabrousili jsme i do soukromého života, jenž s její tvorbou úzce souvisí. Zajímalo nás, kde bere inspiraci, co ji motivuje a co nejraději ztvárňuje. Rozpovídala se i o studiu na uměleckých školách a o svých životních zkušenostech.

Jana Dörflová se výtvarné činnosti věnuje již od dětství. Nejprve v LŠU (Lidová škola umění, obdoba ZUŠ), pak nastoupila na Střední uměleckou školu Václava Hollara a navázala studiem dějin umění na FF UK. Studium na umělecké škole v ní probudilo touhu po vlastním uměleckém vyjádření. Nyní se malbě věnuje aktivně, ne však profesionálně. Je to pro ni vždy silný prožitek, ale také určitá forma meditace a vyjádření emocí. Blízké je jí křesťanství, krása krajiny, harmonie.

S jakými barvami a výtvarnými médii pracujete nejraději?

Používám akryl, který je díky rychlosti schnutí velmi praktický. Pro malbu jsem si oblíbila i akrylové spreje. Baví mě ale i olejomalba, která umožňuje jemnější a emotivnější formu vyjádření. V současné době tíhnu i k fotografii, jejímž motivem je teď většinou krajina s nízkým horizontem. A co se týká oblíbených barev, je to asi modrá a bílá.

Které umělecké směry a umělce máte ráda?

Pro mě je inspirací každý malíř, který se vyjadřuje opravdově, upřímně. Moc ráda mám například Vincenta (Vincent van Gogh - pozn. red.). Velmi se mi líbí práce s uplatněním barevných polí od Marka Rothka nebo malby Gerharda Richtera.

Kde berete inspiraci?

Další umělci, kteří mě ovlivnili, byli čeští malíři Mikuláš Medek a Václav Boštík, zvlášť obrazy z jejich abstraktního období. Inspiraci ale nacházím i v prostředí, které mě obklopuje, v krajině, v mezilidských vztazích, v Bibli a Božím působení, v neviditelných skutečnostech. Je pro mě důležitá harmonie a krása.

Jak často malujete?

Tvořím nárazově, ve vlnách, když mám možnost se nějak zklidnit, usebrat. Není to každý den. Také potřebuji mít ujasněnou představu, koncept, co chci namalovat, sdělit. Takže často o námětech "jenom" přemýšlím.

Podporuje Vás v tvorbě Vaše rodina?

Určitě. Ráda s nimi sdílím, když něco maluji. Když mám rozestavěné stojany s rozmalovanými obrazy, zajímá mě, jak na ně mé výtvory působí a co v nich evokují. Jelikož jsem učitelka, trochu podléhám profesionální deformaci a na rozdíl od většiny abstrakcionistů své obrazy vysvětluji.

Jaký je Váš největší sen?

Svými obrazy chci oslovit, přinést radost, povzbuzení, inspirovat.

Vzpomínáte na svou první malbu?

Na první malbu si asi nevzpomenu, to bych se musela hodně zamyslet...Samozřejmě si pamatuji nějaké své kresby z dětství, to jsem ráda kreslila koně. Vybavuji si také kresby a malby ze střední školy, často jsem malovala autoportréty (jako Vincent).

Máte spočítáno, kolik výstav Vašich obrazů se uskutečnilo a kde všude byla Vaše díla prezentována?

Ano, v Čelákovicích jsem měla čtyři výstavy, v Poděbradech dvě a jednou v Lysé nad Labem.

Jde Vám o to, jak obrazy působí na druhé nebo jen o vyjádření vašich pocitů?

Snažím se, aby mé obrazy nesly nějaké poselství i pro ostatní, a současně mi záleží na vyjádření vlastních pocitů a prožitků, svého porozumění.

Co Vás oslovilo na SŠ Václava Hollara a proč jste si vybrala zrovna tuto školu?

V Praze dříve nebylo tolik výtvarných škol...nejvíce mě zaujala právě Hollarka, protože mi připadala trochu umělečtější, komornější. Poskytovala mi možnost svobody tvorby i životního pocitu. Zdálo se mi, že tolik nepodléhá režimu.

Máte vlastní ateliér nebo po nějakém toužíte?

Bylo by ideální mít nějaké klidné místo, kde bych se mohla tvorbě věnovat naplno, ale momentálně žádný samostatný ateliér nemám. Zatím vše tvořím doma nebo na zahradě. Ale i to má svoje výhody.

Jaké jsou Vaše představy a plány do budoucna ohledně výstav a umění?

Chtěla bych mít více prostoru a volného času pro osobní tvorbu, abych se mohla dál rozvíjet a posouvat. A dobré obrazy sdílet s ostatními.